Několik let trpím depresemi, které jsem ale začala řešit až tento rok kvůli velkému zhoršení a přidání se panických úzkostí a atak. Proto jsem se rozhodla vyhledat někoho, kdo by mi mohl pomoct a s kým bych si mohla o tom popovídat. Dala jsem na doporučení od známé a do teď jsem za doporučení velmi vděčná.
Bydlí v krásné rezidenci, kde i dělá sezení a působí to na mě příjemnějším dojmem než sedět někde v ordinaci. Když jsem přišla, uvítala mě žena možná něco přes 30, vypadala velmi příjemně a sála z ní ta pozitivní energie na metry daleko. Uvedla mě do obývacího pokoje, kde mi řekla ať si klidně dám nohy na stůl, lehnu si..cokoliv mi bude příjemné. Uvedla co všechno dělá a co ne a že není nějaká čarodějka, která to ze mě vysaje. Zasmála jsem se s ní ihned na začátku a to mi dalo k ni větší sympatie a především jsem si oddychla.
Ptala se mě, co se děje, co se stalo, jak se cítím, jestli mám sklony k sebepoškozování, sebevražedné myšlenky, dělali jsme cvičení, ptala se mě na mou minulost a přítomnost. Překvapilo mě, co všechno jsem byla schopná říct, protože jsem dost uzavřená a nedokážu i několik měsíců se někomu svěřit a u ni to šlo tak rychle - i na intimní věcí, které zásadně s nikým neřeším.
Na konci mi řekla mou diagnózu, navrhla plán pro další terapie a zeptala se, zda jsem si s ní sedla, že bych měla mít ke svému psychologovi sympatie, jinak by mi terapie tolik nepomáhaly. Jelikož jsme si obě padli do oka, tak jsem se rozhodla u ni zůstat.
První sezení bylo víceméně seznamovací s mým problémem a navržení dalších kroků k navrácení mého "já". První terapie asi nebude nijak extra záživná a nevyřeší Vám všechny problémy, spíše Váš problém poznává a navrhne plán pro další kroky, další sezení už více řeší Váš problém a pomalu se řeší každý kus Vás samotné a snaží se najít v čem je větší problém (někde v hloubi, kde ani pomalu nevíte ani Vy). Určitě někdy v budoucnu napíši i o dalších sezeních, ale nejdříve jsem chtěla seznámit s prvním sezením, aby jste se toho nebáli, protože není čeho. To Vám přísahám:-). Hlavní ale je, aby Vám dotyčná sedla, jinak Váš problém nijak nevyřešíte a akorát se Vám doba léčení prodlouží.
Doufám, že jsem Vám alespoň trošku přiblížila první sezení a pokud máte otázky, ptejte se. Ráda odpovím v komentářích! :-)
Je skvělý, že jsi dala dohromady takový článek o tvé první zkušenosti s psychologem! Rozhodně si nemyslím, že je to něco, čeho by se člověk měl bát, právě naopak. Je moc dobře, když si člověk uvědomuje, že nezvládne všechno sám, protože není vševědoucí a dokáže přiznat, že potřebuje pomoc, protože ve výsledku opravdu touží po změně. Panickou ataku jsem letos poprvé v životě taky zažila... Dostala jsem se z toho pak najednou v momentě, kdy jsem se upřímně podívala do svého srdce a hledala jsem odpovědi. Byl to zázrak, protože se ty stavy dlouho nelepšily, jakoby beze změny.
OdpovědětVymazatMoc ti držím palce a jsem zvědavá na tvé další dojmy! Budu na tebe myslet, ať je vše brzy lepší. :)
Lola-J.cz