Od minulého roku, koncem srpna mám diagnostikovanou panickou úzkost a lehké deprese díky traumatu z dětství, ale rozpoutalo se mi to více až nyní. Ihned na začátek bych ráda řekla, že už od mala jsem měla k tomu blízko, projevovalo se mi to už jako mladší, ale ve větší "formě" se to ukázalo až nedávno.
Začalo to panickou atakou, když jsem si šla lehnout po noční. Ležela jsem v klidu v posteli s tím, že jdu spát a z ničeho nic se mi špatně dýchalo, dost mi bušilo srdce a v hlavě byly myšlenky se strachem ze smrti a ze zbláznění. Po pár minutách jsem vyčerpáním usnula, ale ráno se mi to vrátilo zpět - strach, že nikdy nebudu mít normální rodinu a celkově život.
Měla jsem potom i další ataky, ale to už jsem volala psycholožce a domlouvala si termín. Ataky / úzkosti se mi často projevují s bušením srdce, špatné dýchání až dušení se, katastrofické myšlenky - strach ze smrti, ze zbláznění, z zhoršení se mé nemoci (třeba že budu mít schizofrenii, to se mě drželo asi měsíc), z infarktu (to jsem měla strach skoro 2 měsíce, každý den), z toho, že nebudu už nikdy normální a budu na psychiatrii.
Ze začátku bylo těžké si uvědomit, že jde o úzkost a ne "reálný strach". I teď mi to často dělá problémy než se z toho transu dostanu.
Deprese mám zatím jen "lehké" formy, které se mi projevují špatnou náladou "z ničeho nic", ale ještě lépe bych to popsala "hlubším smutkem". Viděla jsem věci jen černobíle, vždy i když bylo něco dobrého, ale na tomto pracuji už několik let a není to už vůbec tak strašné. Naučila jsem se ve špatných věcech vždy vidět to dobré - zkušenost, ponaučení.
V dalším článku bych ráda rozvedla to, co se s tělem děje při úzkosti, kdy a jak se objevuje, jak ji lépe poznat a pracovat s ni. Doufám, že se Vám článek líbil a něco jste si z něj vzali. :-)
Jsi moc statečná, že o takovém tématu píšeš. Moc se mi článek líbil, i když je mi líto, že si tímhle procházíš. Doufám, že ti bude jenom lépe. :(
OdpovědětVymazat